Petra Šmídová má cit na vítr

Studentka 4. ročníku Soukromého gymnázia Havířov. Oceněná Českým svazem jachtingu 3. místem v anketě Jachtař roku 2009 (juniorky). Má sestru, která studuje magisterský obor na UP v Olomouci. Petra chce studovat veterinární hygienu na VFU v Brně, zahradní architekturu nebo molekulární biologii a genetiku.

Jaké máte koníčky?
Abych byla v kondici, dělám různé sporty a baví mě to: lyžování, běžkování, jízda na kole, turistika, plavání... Také ráda čtu: sci-fi, detektivky a o starověku.

Jak jste se dostala k jachtingu?
Jachting začala dělat maminka s tatínkem. Začali jezdit na lodi třídy 420 a pak na Fireballu. Mě se sestrou vedli k jachtingu už od mých sedmi let. Nejdřív jsem chtěla dělat jezdectví, mám jsem ráda koně, ale skončilo to u jachtingu.

Co se vám na jachtingu nejvíc líbí?
Je to životní filozofie, jachtingem žijete celý rok. Celý rok se podřizuje závodění. O prázdninách jezdím každý týden na závody. Velké závody doma i v zahraničí často s rodinou spojujeme s výlety po okolí. Když jsme byli na závodech ve Francii, udělali jsme si výlet do Paříže. Takto jsme navštívili města jako je Miláno či Valencie. V osmi letech jsem začala dělat jachting závodně. Měla jsem malou plachetnici třídy Optimist. Ve 12ti jsem se dostala do Sportovního centra mládeže, kde jsem dodnes. V 14ti jsem přešla do vyšší třídy Evropa, která byla olympijská. Zkoušky do centra musíme dělat každoročně. Skládají se ze zkoušek fyzických z pravidel a teorie jachtingu.

Proč se dělají fyzické testy?
I když to tak asi nevypadá, jde o jeden z nejnáročnějších sportů. Jachtař musí být ve vynikající fyzické kondici, aby zvládl být šest hodin i víc na vodě v zimě silném větru a neustálém mokru. Nesmí být psychicky labilní, aby zvládl tyto tvrdé podmínky, nejde o žádné „sezení a opalování se na lodi“, jak si většina lidí myslí.

Proč je jachting životní filozofií?
Když vyjedete na vodu, tak máte zodpovědnost za sebe i ostatní, musíte vydržet, přestože je venku pod deseti stupni a voda má pět, toto společné utrpení vás sblíží s ostatními závodníky. Jachting mě naučil zodpovědnosti, samostatnosti, vytrvalosti a velmi si vážím přírody. Protože jachting je přírodní sport, závislý na vodě a větru.

Co je to vlastně jachting?
Jsou dva druhy jachtingu: námořní a okruhový. Okruhový se jezdí kolem bójí a nebere se v úvahu čas, ale to, jak v jakém pořadí do cíle dojedete. Tento dělám já. Jde o technický sport. Technika a taktika jsou velmi důležité. Bez techniky možná na vodu ani nevyjedete a podstatou taktiky je jet podle povětrnostních podmínek, mít „cit na vítr“ a taky přechytračit soupeře.

Jak se vám daří skloubit jachting se školou?
Letos jachting trochu omezím kvůli maturitě, protože prioritou je pro mne škola. Když mám soustředění, tak týden nejsem ve škole, ale vždy se snažím vše dohnat, častokrát mám absenci větší, ale se známkami problém nemám.

Perlička: Lenka Šmídová (2. z olympiády v Athénách ve třídě Evropa) měla na olympiádách dvě státní lodě, které jsou nyní přidělovány nejlepším junorům ČR. Počátkem roku 2009 jsem jednu z těch olympijských lodí dostala a v roce 2010 znovu. Bylo to takové hezké, když ji rodiče dovezli a měla na sobě nápis „Athens 2004“ a olympijské kruhy. Mám starší loď, která už má něco za sebou, ale tato olympijská loď je překrásná, Lenka ji pojmenovala po své mamce Flying Bobina. Ovšemže záleží také na tom, jak se o loď staráte (bývá poškozena srážkami, oděrkami). Nejdříve se staral taťka, ale teď už jsem se osamostatnila a zvládám i laminování.

Jaké máte plány do budoucna?
Samozřejmě co nejlépe odmaturovat a dostat se na VŠ. Vrcholem sezóny bude v roce 2010 mistrovství juniorů v Dánsku, tam bych chtěla uspět. Nechtěla bych chybět ani na velkém v německém Kielu, který je součástí festivalu KielerWoche. Je to velká událost, kterou žije celé město. Když závodím, tak jsou na moři velké historické koráby, Mega jachty a parníky. Tam je jachting velmi populární stejně jako ve všech přímořských zemích.

Nejste proti závodníkům z přímořských zemí v nevýhodě?
Je těžké se s nimi srovnávat. Na závody jezdí závodníci z jachtařských gymnázií, kde mají jachting jako vyučovací předmět (Švédsko), jezdí na školních plachetnicích. U nás je jachting stále ještě spíš exotický sport a tam je naprosto běžný, jako u nás třeba fotbal. Jsou zvyklí na velké vlny, to my nejsme, kde by se u nás taky vzaly. Ve Španělsku jsem sem tam dostávala mořskou nemoc, točila se mi hlava a bylo mi špatně, sladkovodní jachting je mi bližší. Ono to stálé sprchování mořskou vodou při závodění není moc příjemné, když se řítíte mezi vlnami a nic nevidíte. A medúzy, to je kapitola sama pro sebe. Dost jsem si s nimi při některých závodech „užila“. Najednou bylo moře světlé, myslela jsem si, že je tam mělčina a ony medúzy, hejna medúz. Představa, že bych se „cvakla“ (pozn. převrátila loď), nebyla moc příjemná.

Není jachting sportem jen pro horních deset tisíc?
Nemyslím si to, nepatříme zrovna k nejbohatším. Je to spíš tak, že než bychom utráceli za oblečení nebo vybavení bytu tisíce měsíčně, dáme přednost výletu s kamarády do přírody a závodům. To je pro mne skutečné bohatství, užívat si a poznávat. Naši hodně investují do našich zálib, nejen peněz, ale spousty času a energie, máme úžasné rodiče.

Hana Jenčová
Fota: H. Jenčová a archiv P. Šmídové