V pokoře a věrnosti sloužit

Rozhovor s naším absolventem

PhDr. Mgr. Tomáš Benedikt Zbranek,
ředitel Městské knihovny ve Frýdku-Místku

Dnes jste ředitelem knihovny, ale vaše cesta k této informační činnosti nebyla přímá. Co jí předcházelo?
V letech 1997–2001 jsem studoval na Soukromém gymnáziu Havířov, všeobecném, mými maturitními předměty byly – český jazyk, anglický jazyk, dějepis, základy společenských věd. Navázal jsem bakalářským studiem historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (MU) získal jsem titul Bc. Ve studiu jsem pokračoval na téže fakultě, oboru Učitelství historie pro střední školy (studijní specializace: dějiny 19. a 20. století) v navazujícím magisterském prezenčním programu. Získal jsem titul Mgr. Rigorózní řízení jsem absolvoval (2007–2009) na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě, oboru Historie (specializace: nejnovější dějiny od r. 1918), kde jsem získal titul PhDr. Tématem mé rigorózní práce bylo: Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. (Pozn. jde o jedinou, unikátní práci na toto téma, Zbranek byl první, kdo se tomuto tématu v ČR systematicky věnoval.)

Na soukromé gymnázium jste dojížděl do Havířova z Českého Těšína, proč?
Už před nástupem na gymnázium jsem byl orientován na humanitní vědy a v místě bydliště střední škola s tímto zaměřením nebyla. Českotěšínské gymnázium bylo pro mě nevyhovující svým přírodovědným zaměřením. Proto jsem dojížděl do Havířova. A dojížděl jsem rád.

Jste absolventem našeho gymnázia, jak vás studium na této škole ovlivnilo jako pedagoga?
Myslím, že v období mého studia na tomto gymnáziu se předměty, které mne zajímaly, dějepis i ZSV, vyučovaly na kvalitní úrovni. Velmi pozitivně mne ovlivnila zejména z odborného hlediska Marie Svobodová. Systémovým a efektivním přístupem mě zaujala Milada Kupková. Tyto dvě pedagožky mme zajisté v mém pedagogickém působení nemalým způsobem ovlivnily.

Liší se podle vás studium na tomto gymnáziu od studia na obdobných školách státního typu? Pokud ano, v čem?
Určitě ano, moc dobře si totiž na své studium vzpomínám. Přístup pedagogů ke studentům byl více individuální, osobnější i přátelský a ve třídách byl menší počet žáků. Také se mi líbilo, že učitelé se nezaměřovali jen úzce na svůj předmět, ale šli napříč obory, čímž mě velmi zaujali. Bylo to nové, neobvyklé. Jeden pedagog nám při výuce pouštěl filmy, abychom si učivo lépe zapamatovali, vyučování nás bavilo. Velmi jsem ocenil i konzultační hodiny, hlavně v přírodních vědách, kde se u mě o talentu rozhodně hovořit nedá. Také se mi zamlouvalo, že jsem si od III. ročníku mohl své studium profilovat. Samozřejmě jsem si vybral humanitní předměty. Dodnes oceňuji latinu, dějiny evropské kultury, právo, rétoriku či dramatickou výchovu. Naopak jsem uvítal, že v maturitním ročníku jsem už nebyl zatěžován biologií, chemií či fyzikou.

Jak ta profilace na našem gymnáziu vypadala ve vašem případě?
Měli jsme 20 hodin povinných a cca třetinu jsme si mohli vybrat, to bylo velmi mnoho. Jak jsem už řekl, výborná byla rétorika. Učili jsme se jak řečnit. Zajímavá byla i dramatická výchova. Nedovedu si představit lepší základ pro VŠ studium humanitních oborů. Výborné bylo i to, že jsme si mohli vybrat způsob zkoušení: buď byl písemný nebo ústní. Také jsme diskutovali v hodinách, hlavně v humanitních vědách (čeština, dějepis), to bylo na tu dobu skutečně hodně neobvyklé. Byl vytvořen prostor k zajímavým diskuzím a výměnám názorů. Podobné diskuze jsou podle mých pedagogických zkušeností ve třídách, kde je 30-34 žáků, pro učitele nemožné.

A co školné? Neměli rodiče s jeho placením někdy problém?
Ne, školné nikdy nepředstavovalo problém. Naši to brali tak, že nám dali velmi dobrou šanci. Avšak je samozřejmé, že už tehdy existovaly sociální rozdíly. Ale nikdo neukončil studium na soukromém gymnáziu ze sociálních důvodů.. A pak mně se na té škole zkrátka líbilo.

Gymnázium mělo už v době vašich studií Studentský parlament...
Ano, mělo, působil jsem v něm, byl jsem ve vedení. Některá léta byl tento parlament velmi aktivní. Pořádal například Kolokvia – akce s významnými politiky za hojné účasti veřejnosti i novinářů. Vedli jsme s nimi četné diskuze, starali se o ně. Každý rok byla tato akce zaměřená na jiné téma. Rozšiřovalo to obzory studentům. Místnost, kde se Kolokvium konalo, byla vždy přeplněná. Akcí se účastnili významní regionální i národní politici. Byl tu Zaorálek, současný místopředseda poslanecké sněmovny i Mlynář, v současnosti šéfporadce premiéra Fischera.

Dostat se na historii jistě nebylo snadné.
Ano, bylo to tehdy velmi náročné a bylo to považováno za velký úspěch uspět v přijímacím řízení, obzvláště na brněnské Masarykově univerzitě. Bývá považována za druhou nejlepší v ČR. Byl jsem z gymnázia ideálně připraven a úspěchu při přijímačkách jsem si velmi cenil. Magisterský titul jsem získal s červeným diplomem.

Doporučil byste tuto školu, jako její úspěšný absolvent, i letošním zájemcům o studium? Pokud ano, proč?
Pokud škola neopustila směřování z dob mých studií, zajisté bych ji doporučil i dnes, a to z výše zmíněných důvodů. Koneckonců v průběhu mého působení na ZŠ jsem ji žákům 9. tříd rád doporučoval. Mimo jiné i proto, že zatímco jako pedagog jsem byl na ZŠ (výjimečně i na gymnáziu) svědkem šikany, na soukromém gymnáziu v Havířově jsem ji nikdy nezažil. Naopak, vzniklo tu mnoho přátelství na celý život. S některými spolužáky se stýkám dodnes. Navíc někteří pedagogové se těšili velké oblibě. Třeba současný zástupce Karel Pastrňák se těšil tak velké popularitě, že několikrát dokonce vyhrál školní soutěž o nejúspěšnějšího pedagoga „Karel“.

Mělo vaše studium tady i nějaké stinné stránky?
Já osobně mám jenom dobré zkušenosti, ale vzpomínám si, že někteří mí spolužáci nebyli spokojení s úrovní některých přírodovědných předmětů.

Jaké jsou vaše koníčky?
Především v rámci zaměstnání a studia – moderní církevní dějiny a dějiny mezinárodních vztahů, studium vývoje „Evropy“ jako kulturně politického celku až do současnosti a jeho perspektivy, metodika vědeckého myšlení, perspektiva dalšího vývoje dějin, politika domácí i zahraniční, právo, religionistika, filozofie. Mimo studium – četba, dokumentární film, poslech moderní hudby (např. Lenny Kravitz, Red Hot Chili Peppers), cyklistika.

Po absolvování univerzity jste učil na základní škole i gymnáziu. Kde a jak dlouho? Na co z té doby nejraději vzpomínáte?
Na ZŠ jsem učil jeden rok v Českém Těšíně. Stejně dlouho jsem působil i na soukromém Čtyřletém a osmiletém gymnáziu Frýdek-Místek. Velmi rád vzpomínám na období, kdy jsem učil na gymnáziu. Práce mě do značné míry naplňovala jak po stránce odborné (dějepis a základy společenských věd), tak i pedagogické. Velmi rád totiž pracuji s lidmi. S mnoha studenty jsem měl přátelský vztah, leccos jsme spolu zažili.

Jak se vám, laikovi, podařilo získat post ředitele knihovny?
Snažil jsem se získat co nejvíc informací. Bylo to hodně o samostudiu. Také jsem se radil s odborníky – právníky, ekonomy, podnikateli. Byla a je to pro mne velká výzva a odpovědnost. Musel jsem předložit koncepci rozvoje. Setkal jsem se s řadou kontraverzí kvůli mému mládí i politickými. Nakonec mne přece jen vybrali jako nejmladšího z mnoha uchazečů, ale současně s nejvyšším dosaženým vzděláním. Má koncepce byla odvážná, ale ne nerealizovatelná. Například rozšíření výpůjční doby pro občany. Prosadit to nebylo snadné, ale pozitivní ohlas mezi uživateli našich služeb je neoddiskutovatelný. Také jsme centralizovali knižní fond – knihy kupujeme a zpracováváme pro všechny pobočky na našem ústředí. Toto opatření vede ke značným úsporám a občanům je tedy k dispozici více knižních novinek. Jsem konsensuální typ, řídím demokraticky. Přijímám a uplatňuji jak podněty ze strany jednotlivých oddělení knihovny, tak ze strany občanů.

V souvislosti s vaší knihovnou se hovoří o komunitním centru, o co se jedná?
Snažím se vytvořit z knihovny komunitní centrum. Místa, kde se skupinky lidí (komunity) budou scházet a povídat si nebo číst, zdarma popíjet vodu nebo kávu (kterou si tu mohou koupit). Už delší dobu pořádáme kulturní akce v krásném klimatizovaném modrém salónku, do nějž se vejde až sto lidí. Vstup je pro návštěvníky zdarma, tyto akce dotujeme. Návštěvnost je veliká. Z účastníků akcí se pak často stávají uživatelé dalších našich služeb.

Kromě toho, že jste ředitelem knihovny, jste také přednášel na vysoké škole – které a jaký obor?
Přednášel jsem rok na Vysoké škole humanitně ekonomické v Havířově obor politologie. Ta je mi totiž ze společenských věd nepochybně nejbližší.

Proč jste ze školství odešel?
Je všeobecně známo, že zejména muži mohou dlouhodobě působit v základním či středním školství jen velmi obtížně, například platové podmínky považuji za doslova směšné. Ale zdaleka to není jen o financích. Velmi klesá i prestiž učitelského povolání a především na základních školách je v dnešní době učit velmi náročné. Množí se nevybíravé útoky nejen ze strany žáků, ale často i jejich rodičů a v určitých případech dokonce i ze strany vedení školy, což považuji za mimořádně bolestné. Touto zkušeností jsem si sám na ZŠ prošel... Jak jsem již uvedl, s vyššími stupni škol mám pozitivní zkušenosti. Osobně však rád realizuji své vize, těší mě kreativní a různorodá práce, za kterou jsou vidět zcela konkrétní výsledky. Jako řadový učitel jsem však ovlivnit téměř nic nemohl...

Věříte v budoucnost tištěných knih?
Zcela určitě ano, koneckonců v ČR rok od roku stoupá počet vydaných titulů, přestože náklad je nižší. Řada lidí má také ke knize osobní vztah, citát vědce Jiřího Grygara leccos v této souvislosti vystihuje: „Navzdory všem proměnám vědy a techniky považuji stále knížky za nejpohotovější, nejúčinnější a také za nejsličnější zdroj informací, humoru, vzdělanosti, napětí i oddechu.“

Jaký je váš názor na elektronické knihy?
Přestože jsem člověk, který intenzivně využívá moderní techniku, elektronickým knihám přednost nedávám... Pokud je mně známo, lidé v mém okolí také až na výjimky nikoli. Je ovšem faktem, že podíl elektronických knih na trhu bude samozřejmě stoupat...

Text a fota: Hana Jenčová